Vážení klienti,

v poslední době se na nás obracíte s dotazy stran případného zmírnění ekonomických dopadů epidemie nákazy COVID-19, kdy jsou ze strany orgánů České republiky přijímána četná opatření v boji proti síření nákazy COVID-19, která značně omezují či přímo znemožňují provozování Vaší podnikatelské činnosti.

Níže Vám tak předkládáme stručné shrnutí závěrů našich prvotních analýz v této věci a naše prvotní doporučení, jak postupovat v situacích, kdy jste či budete v důsledku epidemie COVID-19 a souvisejících krizových opatření přijímaných orgány České republiky nuceni omezovat aktivity svých provozoven a závodů či je dokonce uzavírat.

Upozorňujeme však, že problematika případné odpovědnosti státu za škody způsobené krizovými opatřeními je předmětem našich pokračujících intenzivních analýz, a že naše prvotní závěry a doporučení popsané v tomto shrnutí tak nelze považovat za finální.

Současně pak upozorňujeme na skutečnost, že tyto prvotní závěry a doporučení mají toliko obecný charakter a nezohledňují tedy případná specifikace Vaší konkrétní situace – splnění podmínek vzniku případné odpovědnosti státu za škodu způsobenou krizovými opatřeními je vždy totiž nutno posuzovat s ohledem na okolnosti a specifika každého konkrétního případu.

podmínky vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou krizovými opatřeními

Odpovědnost státu za škodu způsobenou krizovými opatřeními je upravena zákonem č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Krizový zákon“).

V souladu s ust. § 36 odst. (1) Krizového zákona platí, že „Stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními (§ 39 odst. 4) prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám.“.

Odpovědnost státu za škody způsobené krizovými opatřeními ve smyslu ust. § 36 Krizového zákona byla potvrzena i rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 1649/2007, ze dne 17.6.2009.

Vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou krizovými opatřeními je tedy podmíněn splněním následujících podmínek:

  • existence krizového opatření ve smyslu Krizového zákona;
  • vznik škody; a
  • příčinná souvislost mezi krizovým opatřením a vzniklou škodou.

Odpovědnost státu za škodu je Krizovým zákonem koncipována jako odpovědnost objektivní, tedy bez ohledu na případné zavinění státu, a existence zavinění státu tak není předpokladem (podmínkou) vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou krizovým opatřením.

Právě uvedené však neznamená, že by odpovědnost státu byla absolutní – stát totiž neponese odpovědnost (se zprostí odpovědnosti) v případě, že prokáže, že:

  • poškozený si způsobil škodu sám (viz ust. § 36 odst. (1) Krizového zákona); a/nebo
  • vznik škodné události byl zaviněn poškozenou osobou (viz ust. § 36 odst. (6) Krizového zákona).

Náhrada škody se neposkytuje právnickým a fyzickým osobám, které zavinily vznik škodné události.

Existence krizového opatření ve smyslu Krizového zákona

Krizovým opatřením rozumí Krizový zákon „organizační nebo technické opatření určené k řešení krizové situace a odstranění jejích následků, včetně opatření, jimiž se zasahuje do práv a povinností osob,“ (k tomu viz ust. § 2 písm. c) Krizového zákona).

Příslušná důvodová zpráva ke Krizovému zákonu, resp. jeho novele k definici tohoto pojmu uvádí, že „pojem krizová opatření se vyskytuje v textu zákona několikrát, aniž je výslovně definován (např. § 3 rozhodnutí o stavu nebezpečí má obsahovat krizová opatření, § 5, § 18 – povinnost právnických a fyzických osob plnit stanovená krizová opatření, § 21, § 35 – finanční náhrada za krizová opatření, § 36 náhrada způsobené škody při provádění krizových opatření…). S ohledem na požadavky aplikační praxe byl tento pojem v rámci návrhu zákona definován.

S ohledem na právě uvedené tak lze učinit závěr, že krizová opatření přijímaná orgány České republiky v boji proti nákaze COVID-19 lze a bude zásadně možno považovat za krizová opatření ve smyslu Krizového zákona.

Příklad:       Krizovými opatřeními ve smyslu Krizového zákona tak jsou například usnesení vlády ČR č. 211 ze dne 14.3.2020, kterým vláda ČR mj. zakázala s určitými výjimkami maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách, či usnesení vlády ČR č. 215 ze dne 15.3.2020, kterým vláda CR zakázala volný pohyb osob.

Pro vyloučení pochybností dodáváme, že krizovými opatřeními se rozumí nejenom opatření vydávaná vládou České republiky a ostatní ústředními správními orgány (zejm. ministerstvy), ale taktéž opatření vydávané jinými krizovými orgány ve smyslu Krizového zákona, například orgány krajů a obcí.

Upozorňujeme však, že tento obecný závěr vždy nutno ověřit (potvrdit) u každého konkrétního opatření vydaného v boji proti nákaze COVID-19.

Vznik škody

Rozsah náhrady škody není Krizovým zákonem omezen, na základě ust. § 36 Krizového zákona tak bude zásadně možno domáhat se jak skutečné škody, tak i ušlého zisku.

Nárok na náhradu skutečné škody a nárok na náhradu ušlého zisku jsou samostatnými a na sobě nezávislými nároky – tyto nároky tak lze uplatňovat samostatně a nezávisle na sobě.

Příčinná souvislost mezi krizovým opatřením a vzniklou škodou

Podmínka příčinné souvislosti mezi krizovým opatřením a vzniklou škodou bude splněna v případech, kdy bude možno učinit závěr, že škoda vznikla (objektivně posuzováno) následkem a v přímé souvislosti s konkrétním krizovým opatření.

Příklad:       V důsledku krizového opatření zakazujícího maloobchodní prodej došlo k uzavření dotčených maloobchodních provozoven, následkem čehož tak dotčeným podnikatelům vzniká škoda v podobě ušlého zisku. Takto způsobené škody (ušlý zisk) lze dle našeho názoru považovat za škody vzniklé v příčinné souvislosti s krizovým opatřením zakazujícím maloobchodní prodej.

Absence zavinění poškozeného

Poslední podmínkou vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou krizovým opatřením, resp. podmínkou úspěšného uplatnění náhrady škody vůči státu je skutečnost, že škoda nebyla způsobena samotným poškozeným.

Z ust. § 36 odst. (6) Krizového zákona pak dále plyne, že náhrada škody se neposkytuje ani v případě, že vznik škodné události byl zaviněn poškozenou osobou.

lhůty pro uplatnění nároku na náhradu škody vůči státu

Co se týče podmínek uplatnění nároku vůči státu, ust. § 36 odst. (4) Krizového zákona stanoví, že „Peněžní náhradu poskytne ten orgán krizového řízení, který nařídil krizové opatření nebo cvičení, při němž anebo v jehož důsledku vznikla škoda či újma.“.

V souladu s ust. § 36 odst. (5) Krizového zákona pak dále platí, že „Nárok na náhradu škody s uvedením důvodů uplatňuje právnická nebo fyzická osoba písemně u příslušného orgánu krizového řízení do 6 měsíců od doby, kdy se o škodě dozvěděla, nejdéle do 5 let od vzniku škody, jinak právo zaniká. Orgán krizového řízení může v případech hodných zvláštního zřetele přiznat náhradu škody i po uplynutí termínu k podání žádosti nebo i bez podání žádosti, ale nejdéle do 5 let od vzniku škody.“.

Lze tedy shrnout, že nárok na náhradu škody způsobené v příčinné souvislosti s krizovým opatřením je nutno uplatnit u krizového orgánu, který dotčené krizové opatření vydal (nařídil), a to v (subjektivní) lhůtě 6 měsíců od doby, kdy se poškozený o škodě dozvěděl, nejpozději však v (objektivní) lhůtě 5 let od vzniku škody.

doporučení

Jak již vysvětleno výše, předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou krizovými opatřeními je zejména existence krizového opatření, vznik škody a příčinná souvislost mezi krizovým opatřením a vzniklou škodou.

Zatímco splnění podmínek v podobě existence krizového opatření a vzniku škody nebude ve většině případů sporné, předpokládáme, že podmínka příčinné souvislosti mezi krizovým opatřením a vzniklou škodou bude zdrojem častých sporů se státem, který se bude argumentací o nesplnění této podmínky bránit uplatněným nárokům na náhradu škody. Obdobně lze předpokládat, že stát bude svou obranu zakládat i na argumentaci o zavinění, či alespoň spoluzavinění škody ze strany poškozeného.

V této souvislosti považujeme za důležité a zcela jistě doporučujeme, aby sám poškozený vyvíjel činnost směřující ke zmírnění škodlivých následků – jde o splnění tzv. prevenční povinnosti v širším smyslu.

Je taktéž nutné vzít v úvahu to, že současná situace je bezprecedentní a nelze zatím predikovat, jak bude tato problematika uchopena ze strany státu a jak bude v případě sporů soudy rozhodováno – lze totiž očekávat uplatnění obrovského množství nároků, a to nejen pokud jde o jejich počet, ale i jejich rozsah.

V případě jakýchkoliv dotazů či potřeby posouzení podmínek vzniku nároku na náhradu škody vůči státu v konkrétním případě nás, prosím, kontaktujte. Jsme i nadále po Vašem boku.

Buďte zdrávi.

Trojan, Doleček a partneři, advokátní kancelář s.r.o.